Tetování s filmovými postavami je rok od roku populárnější. Oblíbená postava, režisér, filmová zápletka se pro mnoho lidí stávají symboly, talismany, hrdiny, které jsou ochotni napodobovat.
Tetování ze seriálu "Volchok".
Hlavní hrdina filmu Derek má originální symbol propletených písmen Alfa, Beta a Omega. Význam obrazu spočívá v proměnlivosti bytí, cykličnosti, kdy se Alfa může změnit v Betu a Omega v Alfu. Triskelion znamená rozvoj a vítězství, symbolizuje vodu, zemi a nebe. Obraz na Derekově těle s jasnými plnými čarami lze interpretovat jako reinkarnaci.
Obraz draka v čínské a japonské kultuře
Tento obraz se objevil v Číně a Japonsku a poté se rozšířil do celého světa. Dnes má obraz tohoto stvoření svou popularitu, a proto je důležité vědět, co znamená dračí tetování a kdo a kdy se používá. Je důležité si uvědomit, že symbolika obrazu je zachována. Stejně jako dříve je drak symbolem hrdinské síly a individuality. Před mnoha lety lidé v Asii a na Východě toto stvoření uctívali, protože věděli, že drak je nesmrtelný. V současné době není obraz stvoření neobvyklý, je oblíbený mezi muži i ženami. Obraz používají ti, kteří si věří, mají fyzickou výdrž a duchovní sílu.
Nesmíme však zapomínat na to hlavní:
- černý drak je symbolem respektu.
- červený drak je jasným znamením vášně a lásky;
- Zlatý drak je nepopiratelným znamením moudrosti.
Drak je vytetován na rukou, nohou, rameni, stehně. V tomto okamžiku je umístění stvoření určeno osobními preferencemi člověka.
Tetování ze seriálu Vikings
Film vychází ze skandinávské ságy o Lodbrokovi. Tělo hrdiny je pokryto obrázky se severskou tématikou, která je v současné době populární. Postavy v seriálu se nechávají tetovat z rituálních důvodů - aby získaly protekci v boji nebo zastrašily nepřítele. Původně měli Vikingové tetování v podobě run, ornamentů a obrazců, které se s věkem stávaly stále početnějšími.
Verdikt
Apatowův nový film zaznamenává důležitý posun v současné anglicky mluvené komedii, která je stále depresivnější. Zatímco v devadesátých letech, v době zabíjaček, byly populární vtipy o bromance a nezávazném sexu, nyní se komedie stává další formou, jak mluvit o hlavní nemoci přelomu desetiletí, a tou není roztroušená skleróza, ale nejrůznější psychická traumata. Současní standup komici, jejichž pořady se staly hity Netflixu, se nebojí řešit vlastní traumata: otevřená lesbička Hannah Gadsbyová vtipkuje o homofobii a misogynii, Bo Burnham, který se stal hvězdou už jako teenager, se ve svém posledním spěchu věnuje tvůrčí krizi a emocionálnímu vyhoření. Britští stand-up komici tak často staví svá konceptuální vystoupení na smrti blízkých příbuzných, že se tomuto žánru dokonce začalo říkat "show mrtvého otce".
Marisa Tomei a Pete Davidson
Zhruba ve stejném duchu se nesou i smutné komedie, jeden z hlavních seriálových trendů posledních let. Přelomový animovaný seriál BoJack the Horse od Netflixu se zabývá depresemi a strachem z citové intimity. Phoebe Waller-Bridgeová se stala mezinárodní hvězdou a vypsala se z vlastních komplexů v poloautobiografickém filmu "Crappy". V takovém kontextu se od autorů a interpretů komiksů vyžaduje především upřímnost a vypravěčský talent. Davidson například není nijak výrazný herec, ale hrát sám sebe je téměř nemožné. Pokud vás tedy zajímá osud potetovaného mladíka ze smetiště života, Král Staten Islandu je váš film (v ruských kinech se objeví 17. září). A pokud ne, počkejte do příštího týdne.
Sledujte hlavní projekty Judda Apatowa - od SuperPertů po Girls - na CinemaPointers HD.
Waynovo tetování z výstavy
Hrdina filmu má na vnější straně paže kotvu, symbol povinnosti a odpovědnosti. Jedná se o klasické tetování označující sílu ducha, sílu charakteru.
Výběr tetování z filmů a televizních seriálů zahrnuje snímky postavy Brada Pitta ve filmu "Velký Cush". Jeho tělo zdobí růže, na hrudi má Madonu a na zádech Poslední večeři. Pouliční boxer má buldočka, symbol Británie, a růže značí čistou lásku.
Ohnivý drak na hrudi filmu "Little Tokyo showdown". Tělo hlavy jakuzy (Tagawa) je celé pokryté tetováním v japonském stylu. To znamená, že hrdina patří ke klanu. Drak je tradiční japonský symbol.
Recenze filmu Red Dragon
Červený drak (2002) Červený drak drama, thriller Režisér: Brett Ratner V hlavních rolích: Anthony Hopkins, Edward Norton, Ralph Fiennes, Harvey Keitel, Emily Watson. Premiéra: 28. listopadu 2002 Sledujte na Okko za 1₽
Běžnému sovětskému divákovi je zcela zřejmé, že Thomas Harris není žádný Homér, nikdo z režisérů eposu - Mann, Demme, Ridley Scott ani Ratner - není ani Fellini a Dino De Laurentiis se od začátku zjevně viděl v obrazu "pohledného zlobra".
"Červený drak" je natočen právě jako další doplněk k "Mlčení jehňátek" s opěrným bodem v Anthonym Hopkinsovi, který tak trochu testuje zbytek družiny, zda je zavšivená. Právě sympatie diváků k jeho zvláštnímu zlobrovi mu přinesly první celosvětový úspěch a dodaly mu takový význam, že vznikl filmový epos. V tomto případě je tedy nejdůležitější zdůraznit, že poskytnutí prequelu komediografovi Ratnerovi ("Rush Hour", "Rush Hour 2") se v zásadě podařilo.
Záběr z filmu "Červený drak"
V prvním záběru mává dirigent symfonického orchestru taktovkou - v publiku je vidět Hopkinse (díkybohu, že nebyl "omlazen", jak bylo slíbeno), který si prohlíží baculatou violoncellistku - po koncertě na večeři v Hopkinsově vile se jedna z houslistek ptá: "Z čeho je ta úžasná paštika?" - "Kdybych ti to řekl, nejedl bys to." Vše je tedy možné jen na základě nasbíraných zkušeností z předchozích dílů. Hned poté, stejně rytmicky, přijíždí do téže vily agent FBI Edward Norton, který tuší, že maniak, kterého se spolu s Hopkinsem coby ctihodným psychiatrem už dlouho snaží dopadnout, nevraždí kvůli prostému rozčtvrcení, ale s gastronomickými sklony: "Proč jste mi to neřekl, profesore, mohl jste to uhodnout?". Profesor na chvíli vyjde ven, Norton si prohlíží exotické figurky, mezi nimi kuchařskou knihu se záložkou, kterou když otevře, vidí, že nad receptem na telecí paštiku profesorova ruka se zájmem poznamenala: "Sladké maso!" V tu chvíli ho Hopkins zezadu probodl jehlovým bodcem a Norton zase Hopkinse probodl svazkem exotických šípů... Expozice ještě neskončila, další záblesky novin a názorů, novinářů a resuscitace, ale estetizace "roztomilého kanibala" byla dohnána do krajnosti. Hopkins je intelektuální snob do všech detailů, živý a soběstačný, ale rovnocenný partner v rozhovoru by nikomu neublížil a Norton má talent na empatii, a v tom je naděje. Samozřejmě, že stejně jako se objevila rovnost, dostali se navzájem do kolen. To se stává vždycky, ale Ratner poskytl limit v první čtvrthodině sledování.
Záběr z filmu Červený drak
Poté následuje "zbytek družiny", tedy vlastní děj, který se odehrává o pár nebo tři roky později. Zde je vše poměrně tradiční pro psychothriller, ale najdou se i úspěchy. Stejně jako v Mlčení jehňátek se objeví sériový vrah, kvůli jehož dopadení je vzkříšený Norton nucen se znovu setkat se stejně vzkříšeným, ale doživotně odsouzeným Hopkinsem ve speciální psychiatrické léčebně. Speciální psychiatrická léčebna s idiotským primářem, večeře v restauraci v gotickém sklepení a úhledný závěrečný odkaz na stejné Mlčení jehňátek jsou ve své obrazotvornosti provedeny přesvědčivě. Epizody a epizody obecně jsou vnitřně vybroušené. Harvey Keitel (Nortonův šéf) reaguje na poradě nad dalším hrůzným zločinem, když všichni kolem něj ztuhnou hrůzou: "No? Samozřejmě si můžeš dělat starosti, ale můžeš se věnovat práci." Stejně přesvědčivý je i kulturní kontext v podobě Williama Blakea. Blake je na místě, protože v thrillerech už je v módě (díky Mrtvému muži), kromě toho byl skutečně jedním z prvních, kdo před více než dvěma sty lety vpletl mystické rudé draky, tygry a další exoty do nadčasové křesťanské Dobré vůle, a udělal s nimi tolik výtisků, že se stále objevují nové. Mezi intelektuálními hrami, vtipnými replikami, malířskými detaily a svižným rytmem vyšetřování je nejpodstatnější nález teprve patrný.
Díky bohu, že Rafe Fiennes porazil Seana Penna a Nicolase Cage na castingové křivce pro roli sériového vraha. Fiennes na rozdíl od nich nemá image beznadějného neurotika, ale léčitelného ("Oněgin"), a to v příběhu funguje až do konce. Samozřejmě, že bohaté tetování na jeho širokých zádech samostatně přitáhne diváky (na Pennovi a Cageovi by to nevyvolalo překvapení). Ale kromě toho je vrahova aféra se slepou Emily Watsonovou tak trochu samoúčelná. Ratner tomu díky Fiennesovi dodal tolik fatalismu, že i přes nerozbitné schéma thrilleru (ultimátní míra pro absolutní zlo) to místy stále působí - co kdyby, co kdyby, co kdyby... A právě přesvědčivost Fiennese vede k tomu, že pokud se pustíte do čtvrté řady Gannibalolesteru, je to jen na téma, a jak Hopkinsovo dětství ovlivnilo, že se stal zlobrem.
Bohužel všechny výše uvedené poznatky mají u Red Dragonu i své stinné stránky. Děj thrilleru je na systematický Ratnerův švih příliš křečovitý. Švih by mohl fungovat, protože režisér už patří k internetové generaci, ale internet mu zároveň bere soběstačnost a místo thrillerového schématu od režiséra není jeho vlastní životní schéma, ale jen něco špatného. Vyšla zavedená komediální specializace. Jestliže pokračování Hannibala bylo na žánrovou normu Mlčení jehňátek příliš těžkopádné, prequel se přiklání k lehkosti. Ale i když akční komedie s Jackie Chanem, brusinkovým džusem místo krve a happyendem místo samotného filmu má pořád ještě něco do sebe, pro tento žánr je takový přístup zničující.
Záběr z filmu Červený drak
V thrilleru o sériovém vrahovi se téměř žádné skutečné sériové vraždy nekonají. Jsou přítomny pouze v minulosti a jako by se odrážely - prostřednictvím hmotných důkazů a Nortonových vizionářských vzpomínek. V současnosti je samotný děj připravován, připravován, připravován a náhle nahrazen dalším happyendem (dopadení novináře a smrt kolegyně Emily Watsonové jsou zcela mimo hru). Ale koneckonců, celé "schéma života" bylo postaveno pouze na schématu thrilleru, tak kde je? Norton není Jackie Chan, žádné kaskadérské kousky nezaručuje a bez nich a pouze s "empatií" se stává čistokrevným celovečerákem (spolu s rodinou a osudem, a dokonce i duetem s Hopkinsem), kterému v vychutnávání jednotlivých netrilerových epizodek brání pouze jeho neustálá přítomnost. Protože se nejedná o žádnou jinou soběstačnost, film se jako celek rozpadá na epizody. V náladových výkyvech - od frašky k detektivce, od detektivky k melodramatu, od melodramatu opět k frašce, od té k akci - chybí motivace, což je spíše zklamáním. Nakonec se z Červeného draka stane spis jako Košík: informace cenné, ale pro život nepotřebné.
Závěrečné zklamání samozřejmě nezruší synchronizované kouzlo - naopak, je do značné míry jeho příčinou a nebrání samotnému sledování filmu. Současná lehkost dokonce někde vyvažuje tíživost, kterou se předchozí Hannibal snažil vtisknout normě Mlčení jehňátek. Není však náhodou, že hned po Červeném drakovi se Brett Ratner pustil do trojky filmu Rush Hour.
